austroslavismus

[-iz-] (dř. též -ism), -mu m. (z lat. zákl.) politický směr slovanských buržoazně demokratických pol…

azosloučenina

, -y ž. chem. a-y sloučeniny obsahující dvojmocnou skupinu dusíkatou

Baltoslované

, -ů m. mn. Baltové a Slované v období předpokládaného společného vývoje; baltoslovanský, baltskoslo…

barvoslepý

příd. nerozeznávající barvy; přen. b. k půvabům přírody nemající pro ně smysl; barvoslepost, -i, řid…

blahoslavenec

, -nce m. 1. círk. kdo je prohlášen za blahoslaveného (církví římskokatolickou) 2. náb. kdo je spase…

blahoslaviti

ned. (3. mn. -í) (koho, co; komu, čemu) velebit (koho, co); blahořečit (komu, čemu): b. Boha; b. osu…

*blahoslov

, -u m. (ze srb.) požehnání: byl doříkán b. (Hol.); *blahosloviti ned. (3. mn. -í) (ze srb.) (komu)

bohoslovec

, -vce (†bohoslov, -a) m. kdo se zabývá bohoslovím, studující bohosloví; teolog: středověký b.; vysv…

bohoslužba

, -y ž. (2. mn. -žeb) (v náb. pojetí) služba bohu n. bohům, náboženský n. církevní obřad: slovanská …

bolnosladký

příd. řidč. bolný a sladký zároveň; sladkobolný: b. tón; b-á melodie; → přísl. -sladce

brkoslav

, -a m. (1. mn. -i, -ové) zpěvný pták s vysokou špičatou chocholkou; zool. rod Bombycilla: b. severn…

byzantoslovanský

příd. byzantský a slovanský (zároveň); slovanský pod byzantským vlivem: b-é kulturní, literární pamá…

celoslovenský

příd.: c. sjezd partyzánů; c. průměr

citoslovce

, -e (†citoslovo, -a) s. jaz. neohebné slovo vyjadřující city, projevy vůle n. označující zvukovým n…

†časoslovo

, -a s. sloveso; †časoslovný příd. slovesný

Čechoslovák

, -a m. (6. mn. -cích) (Čechoslovačka, -y ž.) 1. občan Československé republiky 2. (dř. v buržoazně …

†Čechoslovan

, -a m. (1. mn. -é) (†Čechoslovanka, -y ž.) český Slovan; Čech, řidč. též Slovák: nadšený Č.; vídeňs…

čechoslovenikum

[-ny-], -ka s. odb. kniha, písemnost ap. vztahující se k Československu: č-ka v cizích knihovnách

†českoslávský

příd. českoslovanský: č-é písemnictví; †českoslovanský příd. k český Slovan; český, československý:

Československo

, -a s. stát ve střední Evropě obývaný Čechy a Slováky; Československá republika: Komunistická stran…

†člověkosloví

, -í s. antropologie

dolnoslezský

příd. k Dolní Slezsko

*doposled

, *doposleda, *doposledu přísl. kniž. do konce: bránit se d. (Zey.); vydržet d-a (Jir.); zůstat d-u

doposledka

(ps. též do posledka) přísl. do konce: vytrvat d.; bít se d.

doposlechnouti

dok. (min. -chl, trp. -chnut) (co) vyslechnout až do konce: d. řeč, skladbu

doposlouchati

dok. (co) dokončit poslouchání: d. údery hodin; d. koncert; — doposlouchati se dok. (čeho) dosyta se…

doposlouchávati

ned. k doposlouchati

dosladiti

dok. (3. mn. -í, trp. -zen) (co) přidat cukru na dostatečnou, žádanou sladkost: d. si kávu; doslazen…

doslati

dok. (1. j. -šlu, rozk. -šli, trp. -slán) (co) 1. pošt. poslat zásilku za adresátem, změnil-li pobyt…

doslazovati

ned. k dosladiti

dosled

, -u m. (6. j. -u) mysl. dohledávka postřelené zvěře spárkaté

dosledovati

dok. (co, koho) provést sledování až do konce: d. dvojici až k domu; d. a domyslit nápovědi historie…

doslech

, -u m. 1. doslechnutí, uslyšení; vzdálenost, na kterou je ještě slyšet: být dalek d-u klepů; – přij…

dosléchati

v. doslýchati

doslechnouti

dok. (min. -chl, trp. -chnut) 1. (co, koho) vyslechnout až do konce: konce té písně nedoslechl (Jir.…

doslíditi se

dok. (3. mn. -í, podst. -dění) (čeho, koho) slíděním něco zjistit, nalézt (v. do- II 1): d. se tajné…

dosloužená

, -é ž. (dř.) ukončení služby (čeládky u hospodáře): mužská čeládka má na sv. Štěpána d-ou

dosloužilec

, -lce m. (dř.) kdo má potřebný počet služebních let pro nárok na plnou penzi: penzionování d-ů

dosloužiti

dok. (3. mn. -í) (~; komu, čemu; co) přestat sloužit; dokončit sloužení: dosloužil a šel do důchodu;…

doslov

, -u m. (6. j. -u) závěr (řeči, článku ap.); dodatek (autora, vydavatele ap. na konci knihy): ukonči…

doslova

přísl. 1. způsobem, který se slovně shoduje, slovo za slovem; přesně, věrně: vyřizovat vzkaz d.; pam…

dosloviti

dok. (3. mn. -í) kniž. (co) 1. doříci, domluvit: nedoslovil, co vlastně chtěl říci; zahrnula jej spě…

doslovný

(†doslovní) příd. doslova, přesně se shodující (s originálem ap.): d. text návrhu; d-é znění vyhlášk…

doslovovati

ned. k dosloviti

dosluhovati

ned. k dosloužiti: staré hodiny již dosluhují; – musel d. (vojnu); d. mši

doslýchati

ned. *1. (zast. dosléchati) k doslechnouti 2: d. z daleka zvony 2. dobře, zřetelně slyšet: pokročil …

*doslyšeti

dok. (3. mn. -í) (co) 1. vyslechnout do konce: d. řeč; nedoslyšel jeho slov 2. dobře, zřetelně uslyš…

doslzeti

dok. (3. mn. -ejí, -í) přestat slzet: oči doslzely

feroslitina

, ferro-, -y ž. hut. slitina železa a jiného kovu

hláskosloví

, -í s. jaz. nauka o hláskách po stránce fonetické, tj. článkovací a sluchové, i po stránce významov…

hornoslezský

příd. k Horní Slezsko: h-á uhelná pánev

hořkosladký

příd. hořký a sladký: h-á chuť jablek; přen. bás. h-é city milé i nemilé; → přísl. hořkosladce

hořkoslaný

příd. hořce slaný: h-á voda

†hrůzoslavný

příd. bás. slavný, ale budící hrůzu: h-é ticho (Mácha)

Jaroslav

, -a m. (Jaroslava, -y ž.) osobní jm.; → expr. zdrob. Jaroslávek, -vka m. (Jaroslávka, -y ž.); — v. …

jednoslabičný

příd. j-é slovo mající jen jednu slabiku; přen. j-á odpověď stručná, úsečná; → přísl. jednoslabičně:…

jednoslovný

příd.: j-á otázka, odpověď mající jen jedno slovo; přen. krátká, stručná, úsečná; → přísl. jednoslov…

†Jihoslávie

, -e ž. Jugoslávie

Jihoslovan

, -a m. (1. mn. -é) (Jihoslovanka, -y ž.) 1. příslušník některého z jižních národů slovanských (Slov…

jinoslovanský

příd. vztahující se k jiným Slovanům než Čechům ap.: česká literatura a literatury j-é; j-é jazyky

†jmenoslov

, -u m. (6. j. -u) seznam jmen; jmenný ukazatel, katalog: j. všech výtečných národů (Sab.); úřední j…

†jmenosloví

, -í s. 1. názvosloví: vědecké j. 2. nomenklatura: botanické, zoologické j.; studium staročeského j.…

Jugoslávie

, -e ž. stát v severozápadní části Balkánského poloostrova: Socialistická federativní republika J. (

jugoslavismus

[-iz-] (dř. též -ism), -mu m. 1. jaz. jazykový prvek přejatý z jižních jazyků slovanských do jiného …

kmenosloví

, -í s. jaz. nauka o tvoření a významu slovních kmenů; (dř. též) tvoření slov vůbec; kmenoslovný pří…

*knutoslužebnictví

, -í s. otrocká oddanost despotické vládě (carského Ruska) (Havl.)

*kposledu

, *kposledku (ps. též k posledu, k posledku) přísl. ke konci, na konec: k-ku se dali všichni do zpěv…

Květoslava

, -y ž. osobní jm. ženské; v. též Květa, Květka, Květuše, Květuška aj.

kyselosladký

příd. kyselý i sladký: k-é okurky (Ner.) (čast. sladkokyselé)

látkosloví

, -í s. liter. část literární vědy zabývající se vznikem, rozšířením a uspořádáním motivů a látek, z…

lichoslabičný

příd. mající lichý počet slabik: l-á slova

máloslibný

příd. málo (do budoucna) slibující: m-á budoucnost; m. postoj; → přísl. máloslibně

máloslovný

příd. mající málo slov: m. rozhovor

†medosladký

příd. bás. sladký jako med: m. jed (Slád.); m-á slova (Čech); m. jazyk (Koll.)

*milosladký

příd. bás.: m. úsměv (Pfleg.); → přísl. *milosladce (Něm.)

Miloslav

, -a m. (Miloslava, -y ž.) osobní jm.; → expr. zdrob. Miloslávek, -vka m. (Miloslávka, -y ž.); — v. …

mimoslužební

(†mimoslužebný, Rezek) příd.: m. doba, čas; → přísl. mimoslužebně: m. vyřídit záležitost (Olb.)

Miroslav

, -a m. (Miroslava, -y ž.) osobní jm.; → expr. zdrob. Miroslávek, -vka m. (Miroslávka, -y ž.); — v. …

mnohoslibný

příd. mnoho (do budoucna) slibující, velmi nadějný: m. projev; m. program; m. úsměv; m. začátek; m. …

mnohoslovný

příd. kniž. vyznačující se mnoha slovy; rozvláčný (zprav. v neshodě s chudým obsahem): m. rozhovor; …

*modlosloužení

, -í s. služba modlám, uctívání model, přen. přemrštěné uctívání něčeho vůbec (Jir.)

modlosluha

v. modloslužebník

modloslužba

, -y ž. (2. mn. -žeb) uctívání pohanských model; modlářství, modloslužebnictví, idolatrie: pohanská …

*modloslužebničit

ned. (3. mn. -í) expr. být modloslužebníkem; přemrštěně něco ctít vůbec: m. faktíčkům, detailu (Šal.…

modloslužebník

, -a (6. mn. -cích) (*-sluha, -y, Jir., Slád.) m. (-služebnice -e ž.) 1. kdo uctívá pohanské modly; …

modloslužebný

příd. sloužící modlám: m. oltář, obřad, roucho; → přísl. -služebně; → podst. -služebnost, -i ž. modl…

moravskoslezský

příd. moravský a slezský: země M-á (dř.) správní část Československé republiky vytvořená spojením Mo…

moravskoslovenský

příd. k Moravské Slovensko n. k Moravský Slovák: m-á nářečí

moslim

, moslim-, moslem, moslem- v. muslim, muslim-

†mudrosloví

, -í s. 1. lidová moudrost, lidová filosofie: mají své m. v pořekadlech (Ner.); Čelakovského M. náro…

naposled

, naposledy přísl. 1. v konečném případě z mnohých případů tvořících časovou řadu; posledně: n. jsem…

†naposléz

přísl. nakonec: není člověk stvořen k tomu, aby jedl a pil aneb veselil se, a n. umřel (Tomek)

naposlouchat se

dok. i ned. 1. (čeho) strávit, trávit mnoho času posloucháním (v. na- II): naposlouchal jsem se hlou…

názvosloví

, -í s. soubor, soustava názvů, pojmenování z určitého oboru: odborné n. terminologie; n. chemické, …

nedoslýchati

ned. špatně slyšet, být nahluchlý, nedoslýchavý: n. na levé ucho

*nedoslýchavec

, -vce m. kdo nedoslýchá (Boj.)

nedoslýchavý

příd. k nedoslýchati, špatně slyšící; nahluchlý: n. stařec; → podst. nedoslýchavost, -i ž.

neoslavismus

[-iz-] (dř. též -ism), -mu m. novoslovanství, novoslavismus

neposlední

příd. nikoli zcela poslední, dosti významný; význačný, důležitý: v n. řadě; na n-m místě; n. dík pat…

neposlucha

(*neposlecha Staš.), -y m. i ž. (*neposluchant, -a m., Hol.) expr. neposlušná osoba: neposeda i n.

neposlušný

příd. takový, kt. neplní rozkazy, neposlouchá někoho n. kt. nedbá rad a napomenutí: n-é dítě; n. pac…

nitrosloučenina

, -y ž. chem. sloučenina obsahující nitroskupinu

nitrososloučenina

[nytrózo-], nitrózosloučenina, -y ž. chem. sloučenina obsahující nitrózoskupinu

novoslavismus

[-iz-] (dř. též -ism), -mu m. novoslovanství, neoslavismus

novoslovanství

, -í s. politické a hospodářské úsilí buržoazních skupin slovanských národů, zvl. české a ruské, brá…

odposledka

(ps. též od posledka) přísl. ob. od posledního jednání, od poslední návštěvy ap.: o. se nic nezměnil…

odposlech

, -u m. odb. odposlouchávání, odposlechnutí

odposlechnouti

dok. (min. -chl, trp. -chnut) odposlouchat: režisér odposlechne filmovou scénu (u zvukového stolu); …

odposlechový

příd. odb. k odposlech: o-á služba

odposlouchati

dok. 1. (co, co komu, řidč. od koho) posloucháním postihnout, poznat a naučit se n. napodobit: o. me…

odposlouchávací

příd. odb. určený, sloužící k odposlouchávání: o. přístroje, zařízení

odposlouchávati

ned. k odposlouchati, k odposlechnouti: o. rytmus; – mixér odposlouchává dialogy (filmu); o. telefon…

oposlouchati se

dok. častým posloucháním zevšednět: dobrý herec se neoposlouchá; oposlouchané odrhovačky, neoposlouc…

osel

, osla m. (1. mn. -i, -ové) 1. lichoprstý, koni příbuzný savec s dlouhýma ušima, jehož ochočené form…

oslabiti

dok. (3. mn. -í) (co, koho) učinit slabým n. slabším; zeslabit: stálou námahou o. své zdraví; oslabe…

osláblý

příd. zesláblý, ochablý, umdlený: o-é tělo; o. zrak; třesoucí se, o-é ruce; o-á vůle; → přísl. *oslá…

oslábnouti

dok. (min. -bl, podst. -bnutí) zeslábnout 1. stát se slabým n. slabším; ochabnout, umdlít: tělesně o…

oslabovati

ned. k oslabiti: alkohol oslabuje tělo; o. nepřítele; o. svou autoritu nedůsledností; nedostatek dův…

†oslada

, -y ž. oslazení, zpříjemnění: vzpomínky jen o-ou ti buďtež (Hol.)

osladič

, -e m. kapradina s laločnatými listy a sladkým oddenkem; bot. rod Polypodium: o. obecný

osladiti

dok. (3. mn. -í, trp. -zen) (co) 1. učinit sladkým: o. kávu; o. nápoj cukrem, sacharínem 2. expr. uč…

†osládnouti

dok. (min. -dl, podst. -dnutí) 1. stát se sladkým, zesládnout: kdybych pořád volal: med! med!, přece…

oslař

, oslář, -e (†oslák, -a, Klicp., Ner.) m. honec oslů, majitel, pronajímatel oslů: o. bijící osla hol…

oslava

, -y ž. 1. slavení, velebení; oslavení, oslavování: o. jubilanta; báseň na o-u rodné země; o. mateřs…

oslavenec

, -nce m. (oslavenkyně, -ě, 2. mn. -yň, -yní, řidč. oslavenka, -y ž.) kdo je oslavován: blahopřát o-…

oslavitel

v. oslavovatel

oslaviti

dok. (3. mn. -í) 1. (co, koho) vyslovit chválu, prohlásit slávu něčeho, někoho: básník oslavil svými…

oslavný

(†oslavní Ner.) příd. k oslavě pořádaný, pořízený: o-á střelba z děl; o. přípitek; o-á řeč, báseň; →…

oslavovací

příd. spočívající v oslavování: expr. o. mánie; o. horečka

oslavovatel

(*oslavitel), -e m. (oslavovatelka, *oslavitelka, -y ž.) řidč. kdo oslavuje, slaví: oVrchlického; o.…

oslavovati

ned. k oslaviti; slavit: o. rodnou zem, odvahu; oslavování minulosti; lidový hrdina oslavovaný pověs…

*oslazená

, -é ž. jen ve spoj. na o-ou na oslazení: poskytnout něco na o-ou (Lit. l.) k lepšímu, na přilepšeno…

oslazovati

ned. k osladiti: zř. zast. o. hořké léky (Tyl) sladit; – expr. o. si život radovánkami; o. někomu pr…

osle

, -te, zprav. zdrob. oslátko, -a (mn. 2. -tek, 6. -ách) s. oslí hříbě: jezdit na o-ku

oslejchat se

(zř. kniž. oslýchati se Sab.) ned. zast. a nář. ostýchat se: oslejchal se mluvit (Rais); rozl. od os…

oslejchavý

(zř. kniž. oslýchavý Rais) příd. zast. a nář. ostýchavý: o. jako slečinka (Poláč.)

*oslepeně

přísl. jako při oslepení: oči o. mžikají (Šrám.); o. mrkat (K, Čap.)

†oslepenec

, -nce m. oslepený, slepý člověk: jen v temnu strádat učme o-e! (Krásn.)

oslepiti

dok. (3. mn. -í) 1. (koho, 4. p.) zbavit zraku, učinit slepým: kníže Jaromír dal o. bratra svého 2.

oslepivý

, oslepný příd. řidč. oslepující, oslňující: o-vá záře; o-vá síla (Čap.-Ch.); o-né blesky (Čech); →

osleplý

příd. 1. takový, kt. oslepl: vojáci ve válce o-í; o-é oči 2. takový, kt. byl oslepen (ve význ. 2-4);…

oslepnouti

dok. (min. -pl, podst. -pnutí) 1. pozbýt zraku, stát se slepým: ve stáří o.; o. na jedno oko; jeho o…

oslepný

v. oslepivý

oslepovati

ned. 1. k oslepiti 1, 2, 4: vítězové krutě oslepovali zajaté nepřátele; – jiskřící sníh oslepuje cho…

oslí

příd. 1. oslům vlastní, z osla pocházející: o. hýkání; o. uši, přen. ohnuté rohy listů v knize; o. k…

oslice

, -e ž. samice osla, oslí kobyla

oslíček

, oslík v. osel

osličí

příd. oslicím vlastní, z oslice (řidč. též z osla) pocházející: o. mléko; biblický žernov o. otáčený…

oslička

, -y ž. zast. a nář. brousek na kosu (Koll., Lid. nov.)

osliniti

dok. (3. mn. -í) řidč. (co) zvlhčit na povrchu slinami: osliněné zbytky krmiva ve žlabu; o. zbytek c…

oslintati

dok. (co) potřísnit slinami: pes mu oslintal ruku; expr. oslintaná láhev; přen. expr. všecko o. svou…

oslintávati

ned. k oslintati: plži oslintávají zahradní jahody

-osliti

jen s předp.: vy-

oslíz

(Herb.), ostrlíz (Lid. nov.), -u m. (z něm.) nář. zbytky úrody ovoce na stromech ap., paběrky

oslizlý

(*o slizký Vrchl., nář. oslzlý Herb.) příd. mazlavě, lepkavě vlhký (na povrchu); slizký: o. jazyk kr…

osliznouti

dok. (min. -zl, podst. -znutí) pokrýt se slizem, mazlavou, lepkavou vlhkostí: tvaroh oslizl; zdi osl…

oslízovat

, ostrlízovat ned. (z něm. zákl.) nář. paběrkovat: nechat chudé lidi oslízovat (Herb.)

*oslněně

přísl. v oslnění, okouzleně: zadívaná o. v množství vzpomínek (Šrám.)

oslniti

(†osloniti Tyl, Čech aj.) dok. (3. mn. -í) 1. (koho, co) jasnou záři zbavit na chvíli schopnosti jas…

oslnivý

(zast. zř. oslonivý Zey., Krásn.) příd. 1. (též *oslnný Ner.) způsobující prudkým jasem menší schopn…

†oslnouti

dok. 1. být postižen oslněním: oko oslne od lesku (drahokamů) (Choch.) 2. oslepnout: všichni ti tam …

oslňovati

(†osloňovati Pal., Šmil.) ned. k oslniti (osloniti): oslňující blesk, světlo, bělost sněhu; – o. nád…

Oslo

, -a (6. j. -u) n. neskl. s. hl. město Norska; osloský, řidč. oselský příd.: O. záliv

oslon-

, osloň- v. též osln-, oslň-

†oslona

, -y ž. záře, svatozář: spanilá o. mu vroubila tvář (Kubín); přen. o. neomylnosti (Koll.)

oslopat se

dok. nář. expr. opít se, zpít se (Preis.)

oslovení

, -í s. 1. slovo n. slova (zprav. jméno n. titul v 5. p.), jimiž se mluvící (n. píšící) obrací k pos…

oslovina

, -y ž. 1. ob. expr. hloupý čin; hloupost, oslovství: provést o-u; dělat v mládí o-y †2. oslí kůže, …

osloviti

dok. (3. mn. -í) (koho, 4. p.) 1. obrátit se s řečí na někoho, začít mluvit k někomu: o. neznámého c…

oslovovací

příd. řidč. užívaný k oslovování: o. formule v dopisech

oslovovati

ned. k osloviti: s každým se zastavil, každého oslovoval; – o. někoho titulem

oslovský

příd. 1. obvyklý u osla, vztahující se k oslu: dlouhé, o-é uši; o-á trpělivost (Mach.) jakou má osel…

oslovství

, -í s. ob. expr. hloupý čin, hloupost, oslovina: provést nějaké o.; mladické o.

osluniti

dok. (3. mn. -í) kniž. (co) ozářit sluncem: o. kůži; osluněné lány, hory; jít po osluněné straně uli…

oslušeti

dok. (3. mn. -ejí, -í, rozk. -sluš) poněk. zast. (co) zkusit, jak něco sluší; ozkusit: o. (si) klobo…

oslušovati

ned. poněk. zast. k oslušet

†oslýchati

ned. k oslyšeti: žebráky neoslýchají; mou prosbu oslýcháš (Čel.); → nás. †oslýchávati; — rozl. od os…

oslyšeti

dok. (3. mn. -í, trp. -šen, †-šán) kniž. (koho, co; †koho, čeho) nevyhovět něčí žádosti; odmítnout, …

*oslzavělý

příd. takový, kt. oslzavěl: o-é oči (Vrba)

*oslzavěti

dok. (3. mn. -ějí) oslzet: hned v očích oslzavěl (Šlej.)

oslzený

(*oslzelý Ros.) příd. poněk. zast. zastřený, pokrytý slzami: o-é oči; v. též oslzeti

oslzeti

dok. (3. mn. -ejí, -í) 1. poněk. zast. náhle počít slzet; zaslzet: smál se, až oslzel; o. štěstím †2…

oslzlý

v. oslizlý

pádosloví

, -í s. zast. jaz. nauka o pádech

paleoslovenismus

[-nyz-] (dř. též -ism), -mu m. jaz. jazykový prvek staroslověnský v jiných jazycích n. textech slova…

pohádkosloví

, -í s. liter. obor literární vědy zabývající se studiem pohádek; -slovný příd.: srovnávací studie p…

pojmosloví

, -í s. odb. nauka o pojmech, o užívání pojmů; pojmoslovný příd.: p-é problémy

*poloslabika

, -y ž. neplná, vedlejší, pobočná slabika (např. rty); poloslabičný příd.: p-á hláska

poloslepý

(†polou- Kam.) příd.: p. stařec

polosloup

, -u m. archit. část sloupu vystupující ze stěny

*poposlouchati

dok. chvíli trochu poslouchat: posedí, poposlouchá (Olb.)

posel

, -sla m. (1. mn. -ové, zř. -i) 1. (poněk. zast. a obl. mor. též poslice, -e, zast. kniž. poselkyně,…

posláblý

příd. řidč. trochu zesláblý: být po nemoci p.; p. zrak

poslabší

příd. řidč. poněkud slabší: být p. postavy; mít p. hlas

poslamka

(zř. zast. poslámka Ner., *podslamka Čap.-Ch., nář. postlanka Kosm.), -y ž. 1. zast. a nář. prostěra…

poslancovat

ned. hovor. být poslancem

poslanec

, -nce m. (poslankyně, -ě ž., 2. mn. -yň, -yní) 1. volený zástupce lidu do zákonodárného sboru n. do…

poslanecký

příd. k poslanec: p. mandát, slib; p-á sněmovna zákonodárný sbor složený z poslanců; p-á imunita

poslanectví

(†poslanství Pal.), -í s. 1. funkce poslance (ve význ. 1): kandidát p. †2. též poslanectvo Zey., pos…

poslání

, -í s. 1. uložený n. svěřený úkol, zprav. významný: svěřit někomu p.; pověřit někoho zvláštním p-m;…

poslankyně

v. poslanec

poslanst-

v. poslanect-

*poslátaný

příd. (látáním) pospravovaný: p-é kalhoty (V. Mrš.)

poslati

dok. (1. j. -šlu, rozk. -šli, trp. -slán) 1. (koho kam) způsobit (rozkazem, radou ap.), aby se někdo…

posled

přísl. kniž. 1. na posledním místě, na konci, naposled(y) 1: tyto p. jmenované básně (Vrchl.) 2. kon…

posled

I, -u m. poněk. zast. jen ve spoj. k p-u (ps. též kposledu) ke konci, na konec: práce docházela již …

posleda

, -y m. nář. kdo ve hře na honěnou (na babu) zůstane poslední s úkolem honit druhé

posledek

, -dku, řidč. -dka m. 1. poněk. zast. poslední část něčeho; zbytek: p. cigaretky (V. Mrš.); přivezli…

posledně

přísl. 1. v předešlém případě; minule, předešle: tys tady p. nebyl 2. naposled 1: p. jsem ho viděl p…

posledněkrát

(†posledněkráte Choch., †posledníkrát Pal., Havl., †posledníkráte Něm., Herrm.) přísl. poněk. zast.

poslední

příd. 1. jsoucí v něj. místním n. časovém pořadí na konci, za kt. už nic, nikdo nenásleduje (op. prv…

*posledník

, -a m. (6. mn. -cích) kdo je poslední (v něj. řadě ap.) (Šmil.); → expr. zdrob. *posledníček, -čka

posledníkrát

, posledníkráte v. posledněkrát

poslech

, -u m. 1. sluchové vnímání; poslouchání, naslouchání: hrát k p-u, pro p.; rozhlasový p.; dobrý p.; …

poslechnouti

dok. (min. -chl, trp. -chnut) k poslouchati 1, 3, 4: poslechni, jak ptáci zpívají; p. si zpěváka, ro…

poslechový

příd. k poslech: p-á hudba pro poslech; med. p. nález získaný poslechem

poslepovati

dok. řidč. (co) postupně slepit: ozdoby poslepované z papírků a pozlátka

poslepu

(ps. též po slepu) přísl. 1. naslepo 1: psát, jít p.; trefit někam, najít něco p. bez hledání, po pa…

posléze

, posléz přísl. kniž. 1. konečně 1, nakonec 1: odmítal, ale p. svolil; všecky zábavy ho p. omrzely; …

poslice

v. posel 1, 2

poslíček

, -čka (mn. 1. -čkové, -čci, 6. -čcích) (†poslík, -a, 6. mn. -cích, Svět.) m. 1. zdrob. k posel: jak…

poslíčkovat

ned. hovor. dělat poslíčka: vydělával si příležitostným poslíčkováním

poslinek

, -nku m., poslinka, -y ž. 1. zast. obl. sliny nutné pro kroucení nití při předení: švestky na p-ek;…

posliniti

dok. (3. mn. -í) řidč. (co) trochu naslinit: p. prst

poslintati

dok. (co) slintáním potřísnit: p. si bradu; dítě se poslintalo

poslíž

v. posléz 3

poslouchač

v. posluchač

*poslouchaná

, -é ž. poslouchání, poslech něčeho: možnost podívané a p-é (K. Čap.)

poslouchaný

příd. takový, kt. je poslouchán: nejposlouchanější pořad rozhlasu; v. též poslouchati

poslouchatelný

příd. uzpůsobený, vhodný k poslouchání: dialogy mluvné, p-é (Kultura); nejposlouchatelnější časy (vy…

poslouchati

ned. 1. (koho, co; †komu, čemu; †na koho, co) vnímat sluchem (něčí projev ap.); naslouchat: p. zpěvá…

*poslouchavý

příd. k poslouchati: je v p-ém rozmaru (Čech)

posloupnost

, -i ž. kniž. pořadí, v kt. něco za něčím následuje: p. událostí, akordů; časová, vývojová p.; stano…

posloupný

(†posloupní Šaf.) příd. kniž. následující po sobě v pořadí, probíhající v časovém pořádku: p-é událo…

†posloužená

, -é ž. zprav. ve spoj. za p-ou za posloužení, obsluhu: děkovat za p-ou (Herrm.)

†posloužení

, -í s. obsluha, posluha: panně dali mnoho panen k p. (Erb.); v. též posloužiti

posloužiti

dok. (3. mn. -í, rozk. -služ) 1. (komu) vykonat, prokázat služby, zvl. osobní: p. nemocnému; poslouž…

poslovačiti

, poslovačiti se v. poslovenštiti, p. se

poslovanštělý

příd. takový, kt. se poslovanštil, byl poslovanštěn: p-í Řekové; p-á jména

poslovanštiti

(*poslovaniti) dok. (3. mn. -í, rozk. -šti, -vaň) (koho, co) učinit slovanským, dodat slovanského rá…

poslovanšťovati

(*poslovaňovati), poslovanšťovati se (*poslovaňovati se) ned. k poslovanštiti, poslovaniti, poslovan…

poslovenštělý

příd. takový, kt. se poslovenštil, byl poslovenštěn: p-á maďarská jména

poslovenštiti

(3. mn. -í, rozk. -šti) (nář. a sloven. poslovenčit Něm., *poslovačit Něm.) dok. (koho, co) učinit s…

poslovenšťovati

, poslovenšťovati se ned. k poslovenštiti, poslovenštiti se; slovakizovat, s. se

poslovský

v. poselský

posluha

, -y m. (6. mn. -zích) 1. (dř.) člověk konající pomocné služby jako zaměstnání: obecní p.; veřejný p…

posluha

I, -y ž. 1. (dř.) pravidelné (denní, týdenní ap.) vykonávání pomocných prací v domácnosti za plat; p…

posluhovač

, -e m. kdo posluhuje: zast. byl ve službě co p. při tabuli (Lum.); přen. hanl. přisluhovač: p-i oku…

posluhovačka

, -y ž. (2. mn. -ček) (dř.) žena zabývající se posluhou (ve význ. 1); poněk. zast. uklízečka (vůbec)…

posluhovati

ned. 1. k posloužiti 1: p. nemocnému; p. při obědě; dal si p.; přen. hanl. přisluhovat: tisk posluhu…

*posluhovský

příd. k posluha (m.) (ve význ. 1): p-á čepice (Čap.-Ch.)

posluch

, -u m. †1. poslech 1: poznat něco na první p. (Klost.) †2. zprav. mn. v ust. spoj. být na p-ách, jí…

posluchač

(†poslouchač Tyl), -e m. (posluchačka, -y ž.) 1. kdo něco, někoho poslouchá (ve význ. 1): sál naplně…

posluchačský

příd. k posluchač: p. zájem; p-á veřejnost; → přísl. *posluchačsky: p. náročná hudba (Kultura)

posluchačstvo

, -a s. posluchači (jako celek); auditorium 2: hrát před vybraným p-em; řečník se obrátil k p-u

posluchárenský

příd. k posluchárna: p-é lavice

posluchárna

, -y ž. (2. mn. -ren) místnost, v kt. se přednáší, zvl. na vysokých školách; auditorium 1: zaplněná …

poslušenství

, -í s. 1. kniž. poslušnost 2: být povinen p-m (naproti Pal.) někomu; p. k rodičům (Herrm.); odmítno…

poslušník

, -a m. (6. mn. -cích) (*poslušnice, -e ž., Vodák) zř. poslušný člověk: zast. hovor. v ust. spoj. po…

poslušnost

, -i ž. 1. vlastnost toho, kdo je poslušný: naučit dítě p-i; navyklá p. jí nedovolila odporovat 2. p…

poslušný

příd. (v přísudku a v doplňku kniž. též tvary jmenné poslušen, -šna,...) (~; koho, čeho; †komu, čemu…

poslužka

, -y ž. nář. posluha (ž.): živit se p-mi (Něm.); – měl na starosti drobné p-y (Něm.)

poslužkovati

ned. nář. posluhovat: ona raději v hospodářství poslužkuje (Něm.)

poslužný

(†poslužní Klicp.) příd. odb. poskytující něj. služby: opravářská a p-á činnost výrobních družstev; …

poslyš

ned. 1. rozk. k slyšeti (v. po- III 2): poslyšte posly (Jir.); poslyšte novinu; poslyš(te), jak se t…

*poslyšená

, -é ž. poslech: zahrát pro p-ou (Hál.)

†poslyšeti

dok. (3. mn. -í) (koho, co; †koho, čeho) vyslechnout, poslechnout 1: co říci máte dál, pokojně posly…

poslzený

příd. řidč. skropený slzami: p-é tváře

pravoslaví

, -í s. náboženské učení pravoslavných církví; pravoslavná, ortodoxní církev: ruské p.; pravoslavný

Pravoslav

, -a m. osobní jm. mužské

proposlouchati

dok. (koho, 4. p.) med. poslechem důkladně vyšetřit: p. pacienta

proslabikovati

dok. řidč. (co) slabikováním n. vůbec namáhavě přečíst: p. dopis; — proslabikovati se dok. řidč. exp…

prosladiti

dok. (3. mn. -í, trp. -zen) (co) 1. spotřebovat, promarnit slazením: p. hodně cukru 2. nechat prosák…

*proslava

, -y ž. proslavení (Čap.-Ch. aj.)

proslavenec

, -nce m. řidč. poněk. zast. kdo se proslavil: p. sám o slávě své už nic neví (Sab.)

proslavený

příd. takový, kt. se proslavil; proslulý, slavný: p. umělec; p-é historické památky; → přísl. *prosl…

proslaviti

dok. (3. mn. -í) (koho, co) učinit slavným: román proslavil svého autora; — proslaviti se dok. stát …

proslavovati

, proslavovati se ned. k proslaviti, proslaviti se: p. své rodné město; – p. se po celém světě

proslazený

příd. prosáklý cukrem; potrav. p-é ovoce; p-á zelenina; v. též prosladiti

proslazovati

ned. k prosladiti 2: p. ovoce

†prosled

, -u m. (6. j. -u) pronásledování: (jezdci) ženoucí se v p-ech táborem (Jir.)

proslechnouti se

dok. (min. -chl, trp. -chnut) jen neos. proslechlo se rozšířilo se (řečmi) ve známost: proslechlo se…

proslíditi

dok. (3. mn. -í, rozk. -sliď, trp. -děn) (co) slíděním prohledat: psi proslídili okolí; p. kdejaký k…

prosliniti

dok. (3. mn. -í) (co) důkladně navlhčit slinami: p. konec niti před navléknutím; (rohy knihy) jsou p…

prosliňovati

ned. k prosliniti

proslojek

, -jku m. (6. mn. -jcích) horn. slabé ložisko užitkového nerostu

proslouti

dok. (1. j. -slují, min. -slul) kniž. stát se proslulým; proslavit se: město proslulo svým průmyslem…

prosloužiti

dok. (3. mn. -í, rozk. -služ) řidč. (co) strávit (čas) ve službě: p. řadu let na statku

proslov

, -u m. (6. j. -u) projev 2 (zprav. krátký, často jako úvod, pozdrav, poděkování ap.); promluva 1: z…

†proslovení

, -í s. proslov, oslovení 3: p., jež měl farář ku shromážděnému lidu (Jir.); (podat) báseň s kratičk…

prosloviti

dok. (3. mn. -í) kniž. (co) pronést 3: p. přednášku; zast. proslovil, proč přijeli (Jir.); — *proslo…

proslovovati

, *proslovovati se ned. kniž. k prosloviti, prosloviti se: p. řeč (Heyd.); proslovuje tiše otázku (N…

proslulý

příd. velmi známý, slavný; proslavený, věhlasný, světoznámý: p. vědec, řečník; p-é výrobky; smutně p…

prosluniti

dok. (3. mn. -í) (koho, co) prozářit sluncem: p. se u vody; prosluněný vzduch; přen. měla duši prosl…

prosluňovati

ned. řidč. k prosluniti: (včely) zimomřivě prosluňovaly se na česnech (Šrám.)

proslýchati se

, *proslýchati ned. k proslechnouti se, proslechnouti: jen neos. proslýchá se, že dojde k reorganiza…

†proslynouti

dok. proslout (Hál. aj.)

*proslyšeti

dok. (3. mn. -í) (co) počít slyšet, uslyšet: ucho zřetelně proslyšelo (Hol.)

proslzeti

dok. (3. mn. -ejí, -í) (co) 1. řidč. strávit (čas) slzením, pláčem; proplakat: p. bolestí celou noc

prvosloví

, -í s. zast. log. elementární část logiky

předposlední

příd. jsoucí v něj. místním n. časovém pořadí druhý od konce: p. slabika slova; p. kapitola; p. v řa…

příznakosloví

, -í s. med. nauka o příznacích nemoci; symptomatologie

pseudosloh

, -u m. (6. mn. -zích) archit. opakování n. napodobení slohu v jiné době n. na jiném území; pseudost…

*ptakosloví

, -í s. ornitologie; znalosti, vědomosti o ptácích vůbec: prostonárodní p. (Čech); *ptakoslovný příd…

*půdosloví

, -í s. půdoznalství

*rostlinosloví

, -í s. (Ner.), *rostlinozpyt, -u m. (6. j. -u) (Čap.-Ch.) botanika; *rostlinozpytec; -tce m. botani…

rozposlati

dok. (1. j. -šlu, rozk. -šli, trp. -slán) (co, koho) posláním dopravit, vyslat na růz. místa; rozesl…

různoslabičný

příd. jaz. heterosylabický (op. téžeslabičný): r-é hlásky, skupiny hlásek

řeckopravoslavný

příd. řidč. pravoslavný: ř-á církev

řeckoslovanský

příd. slovanský pod vlivem řeckým a byzantským: ř-á kultura; ř-á církev

římskoslovanský

příd. římský a slovanský: církevní obřad ř. (Pal.) slovanský římského ritu

samoslička

, -y ž. nář. tyčka z uschlého stromku: s. v plotě (Hol.); samosličkový příd.: s. plot (Baar)

scénosled

, -u m. (6. j. -u) film. heslovitě zachycený sled scén (ve význ. 3)

sebeoslava

, -y ž. řidč. oslava sebe samého: národové se oddávají nezasloužené s-ě (J. Čap.)

slovosled

, -u m. (6. j. -u) jaz. pořádek slov: obvyklý, obrácený, důrazový s.; slovosledný příd.: s. typ; s-é…

spirosloučenina

, -y ž. chem. s-y cyklické organické sloučeniny s dvěma kruhy, kt. mají společný jeden atom uhlíku

staroslavný

příd. kniž. slavný odedávna: s-á universita; s-é Karolinum; s-é město

Staroslovan

, -a m. (1. mn. -é) starý Slovan: život S-ů (Vocel); — staroslovanský příd. 1. týkající se starých S…

staroslovenský

příd. 1. vztahující se k starým Slovákům, k starému Slovensku: s-é památky (Lid. nov.) *2. staroslov…

staroslověnský

příd. týkající se staroslověnštiny: s. překlad evangelií; s. jazyk staroslověnština; staroslověnštin…

stejnoslabičný

příd. mající stejný počet slabik; izosylabický (op. různoslabičný): s-á slova (Muk.); liter. s. verš…

středoslovenský

příd. k střední Slovensko: S. kraj (správní jednotka); jaz. s-á nářečí

sudoslabičný

příd. mající sudý počet slabik: s-á slova

Svatoslav

, -a m. (Svatoslava, -y ž.) osobní jm.; → expr. zdrob. Svatoslávek, -vka m. (Svatoslávka, -y ž.); —

světoslavný

příd. poněk. zast. slavný po celém světě; světoznámý: okolí s-ch Teplic (Pfleg.)

šeroslepost

, -i ž. med. snížená schopnost vidět za šera; hemeralopie; šeroslepý příd.

trpkosladký

příd. řidč. kniž. trpký a sladký: t-é snění (Pfleg.); t. hlas

*truchlosladký

příd. bás. truchlivě sladký: t. cit (Čel.)

tvarosloví

, -í s. 1. odb. nauka o tvarech; morfologie; jaz. nauka o druzích slov, o stavbě slov, o jejich tvar…

účelosloví

, -í s. řidč. kniž. teleologie (Šal.); -slovný příd. řidč. kniž. teleologický: ú. výklad jazykových …

*uherskoslovanský

příd. týkající se Slovanů, zejm. Slováků, v bývalých Uhrách: záležitosti u-é (Havl.)

*uherskoslovenský

příd. týkající se Slováků v bývalých Uhrách: středisko mládeže u-é (Čes. pol.)

*uměnosloví

, -í s. věda o umění, uměnověda (Z. Nej., Šal.); -slovný příd.

uposléchati

ned. zř. zast. k uposlechnouti: čeledínové s nevolí uposléchali (Šlej.)

uposlechnouti

dok. (min. -chl, trp. -chnut) (koho, 4. p., zast. 2. p., čeho, řidč. co; ~) splnit něčí rozkazy, zař…

uposlouchat se

dok. (dlouhým) posloucháním se unavit, vyčerpat: mohli se u. (Vach.); u. se do smrti (Erb.)

vědosloví

, -í s. řidč. nauka o vědě; -slovný příd.: snaha o pevné v-é zakotvení (Fischer); v-á logika (Krejč.…

věkoslavný

příd. řidč. kniž. po věky slavný; památný 1: v-é dílo (Hol.); v. den (Krásn.)

větosled

, -u m. (6. j. -u) jaz. řidč. pořadí vět v souvětí

větosloví

, -í s. jaz. řidč. skladba jako nauka o větě, její stavbě a o jejích částech bez zřetele k významu s…

vítězosláva

, -y ž. kniž. 1. poněk. zast. oslava vítězství: chystat někomu v-u triumf; při v-ě zavlály prapory 2…

vlajkosláva

, -y ž. kniž. slavnostní výzdoba vlajkami (prapory): město tonulo ve v-ě; loď vyzdobená v-ou

vnitroslovný

, řidč. vnitroslovní příd. jsoucí, ležící uvnitř slova: v-é mezery (Geb.); abreviatury v-é a koncovk…

vposled

(*vposledu Vrchl., *vposledy Čech) přísl. řidč. kniž. 1. naposled 1: v. zvon zazvoní (Ner.); ještě v…

vposléz

, vposléze (Wint.) přísl. řidč. kniž. a zast. posléze 1, konečně 1, nakonec 1: síla tvá je v-e zdept…

vposlouchati se

dok. kniž. (do čeho; več) posloucháním vniknout, porozumět něčemu; zaposlouchat se: v. se do ticha n…

vposlouchávati se

ned. kniž. k vposlouchati se: v. se do hudby; přen. v. se v rytmus duše (Lang.)

východoslovanský

příd. k východní Slované: v-é národy, jazyky ruský, ukrajinský, běloruský

východoslovenský

příd. k východní Slovensko: v. lid; v-é nářečí; V-é železárny, n. p.; V. kraj (správní jednotka)

vyoslit

v. vyvoslit

vyposlechnouti

dok. (min. -chl, trp. -chnut) 1. (co, řidč. koho) do konce si poslechnout; vyslechnout: v. si koncer…

vyposlouchati

dok. řidč. 1. (co, koho) posloucháním zjistit, poznat; odposlouchat 2, 1: v. šelesty na plících, na …

vyposlouchávati

ned. řidč. k vyposlechnouti, k vyposlouchati 2, 1: v. se zaujetím verše poslouchat; poctivě v. všech…

vyvoslit

, vyoslit dok. řidč. ob. expr. (co) hloupě provést, vyvést: to jsem to vyoslil! (Bass); "dobřes to v…

významosloví

, -í s. jaz. řidč. sémantika 2; nauka o mluvnických významech; významoslovný příd.: v. jev

západoslovanský

příd. k západní Slované: pokřestění z-ch kmenů; z-á kultura; z-é národy, jazyky polský, český, slove…

západoslovenský

příd. k západní Slovensko: z-é nářečí; Z. kraj (správní jednotka)

zaposlouchati

dok. řidč. krátce, chvíli poslouchat (ve význ. 1); začít poslouchat (ve význ. 1): z. pozorně, napjat…

zaposlouchávati se

ned. k zaposlouchati se: z. se do ptačího zpěvu; přen. kniž. z. se do věčnosti (Drda) zahloubávat se

zvukosled

, -u m. (6. j. -u) jaz., liter. zvukové uspořádání hlásek ve verši n. v řeči vůbec; zvukosledný příd…

zvykosloví

, -í s. kniž. 1. nauka o (lid.) zvycích (ve význ. 2): národní z. (Šal.) 2. řidč. souhrn zvyků (ve vý…

*živočichosloví

, -í s. (Lum.), *živočichozpyt, -u m. (6. j. -u) (Květy) zoologie; *živočichozpytec, -tce m. zoolog