oslaviti dok. (3. mn. -í) 1. (co, koho) vyslovit chválu, prohlásit slávu něčeho, někoho: básník oslavil svými verši jaro, lásku, rodnou zem 2. (co, koho) uctít něco, někoho významného oslavou (ve význ. 2): o. výročí osvobození; o. 1. máj; o. vynikajíoího skladatele; – o. úspěch; o. výročí sňatku; o. padesátiny; o. přípitkem příchod nového roku †3. být oslaven dočkat se slávy: národ bude opět oslaven (Erb.); oslaven bude náš duch (Koll.); — ned. oslavovati