oslniti (†osloniti Tyl, Čech aj.) dok. (3. mn. -í) 1. (koho, co) jasnou záři zbavit na chvíli schopnosti jasně vidět; oslepit 2: prudké slunce oslnilo zrak; řidič oslněný reflektory; přen. být oslněn leskem přepychu 2. (koho, co čím) učinit silný dojem na někoho, přivést v úžas; okouzlit, omámit, uchvátit, fascinovat: o. společnost krásou, znalostmi; být oslněn bohatstvím 3. řidč. (co) jasně ozářit: slunce oslní kraj plnou svou září (Třeb.); oslněný palouk (Olb.) zalitý sluncem, osluněný; přen. paprsek radosti tvář její oslnil (Svět.); — ned. oslňovati