osobitý (zř. sloven. osobitný) příd. 1. výrazně vyznačující něj. osobu n. věc; příznačný, charakteristický, typický, zvláštní, svérázný: o. humor; o. sloh individuální 2; o-é podání hudební; o-ná příroda (Pražák) *2. čast. osobitný zvláštní, jednotlivý, oddělený, samostatný: uznáváme slovenský národ za o-ný a rovnoprávný národ (R. právo); o-tý vysoký vrch (Něm.); → přísl. osobitě (*osobitně): o. pojatá malba; o. se projevit; – zř. (stavení stojí) o. uprostřed polí (Něm.); → podst. osobitost (*osobitnost), -i ž.: slohová o.; o. lidové písně; národní o.