osobnost, -i ž. 1. souhrn vlastností jako vyhraněný, výrazný, osobitý celek charakterizující jedince: problém o-i; svoboda o-i; působit svou o-í; kouzlo její o-i; jeho (silná) o. uchvacovala; umělecká, vědecká o.; o. Bedřicha Smetany; přen. člověk přirozených vynikajících vlastností, individualita: působí už svým vystoupením, je to o.; Havlíček byl velká o. 2. osoba zastávající urč. úřad, urč. funkci, zprav. významnou: o-i vědeckého světa; vysoce postavená o.; vedoucí politické o-i; stát se váženou o-í; historické o-i postavy †3. souhrn fyzických vlastností jedince, fyzická podstata jedince, vzhled, vzezření: co do o-i byla stařena prostředně veliká (Nov.) 4. poněk. zast. jedinec bez rozdílu pohlaví; osoba 1: bylo tu několik zajímavých o-í (Tyl); tajemná o. (Hál.) †5. mn. osobnosti výtky, narážky ap. osobního rázu: prudká, až do o-í zabíhající šarvátka advokátů (Čech); malicherné spory, titěrné o-i (E. Jel.); → expr. zdrob. (zprav. hanl.) osobnůstka, -y ž.: zná jen sebe, svou maličkou o-u (Ath.)