ostří, -í s. 1. ostrá hrana, řidč. hrot, tvořená klínovitě se sbíhajícími plochami (nejč. řezacího, sekacího, stříhacího n. bodacího nástroje); zř. ostrá hrana vůbec: o. nože, sekery, nůžek; o. pily; o. kopí; zkoušet palcem o.; jemné o.; brousit tupé o.; každé její slovo je jako o. dýky zraňuje; o. zubů; přen. namířit proti někomu o. výsměchu, vtipu, kritiky; satirické o.; ♦ spor dospěl na o. nože nastal v něm rozhodující okamžik; hnát věc na o. (nože) způsobovat vyhrocení situace; ulomit o. nepřátelské propagandě vyvrátit její tvrzení a tím ji zbavit vlivu; tech. průsečnice ploch břitu 2. kniž. ostrost, řezavost, palčivost; pronikavost: bolest pozbyla o.; – cítit o. výtky, nenávisti