ostřiti ned. (3. mn. -í) (co) činit ostrým: o. tupý nůž, kosu brousit; ostření nástrojů; o. si zuby na kůrce chleba; přen. o. (čast. brousit) si zuby na něco, na někoho mít laskominy, dělat si chutě, chystat se na něco, na někoho; o. špičku tužky zahrocovat; – o. si něčím chuť povzbuzovat, zvětšovat (něčím pikantním); – vzpomínkou ostřil svou bolest; o. sluch zbystřovat; láska ostří pohled; učitel dítěti jen paměť ostří (Rais); o. si na někom vtip dělat si z něho posměšky; ♦ nář. o. si lásku (Mor.) jíst něco pikantního; expr. (o manželích n. milencích) hádat se; ker. upravovat (keramickou zeminu) ostřivem; fot. o. obraz zaostřovat; — ostřiti se ned. stávat se ostrým: hubeněl, lícní kosti se mu ostřily (Nový) začínaly ostře vyčnívat; – můj zrak se začal o. pro zlo, bídu (Podl.) zbystřovat; rozum se mu ostří ○ předp. na-, na- se, o-, pře-, při-, vy-, z-, za-, za- se; → nás. *ostřívati se (o) bez předp.