ostrovid, -a m. zast. zvíře bystrého zraku, např. rys aj.: vidím jasně jako o. (Staš.); co o. dům střežila (Něm.); — *ostrovid, -u m. (6. j. -u) schopnost bystrého zření, usuzování: napjal svůj o. (Čap.-Ch.): ostrovidec, -dce m. kdo má bystrý zrak (Mach.); ostrovidný (*-vidový Arb., †-vidý Tyl) příd. řidč. kniž. bystrozraký, bystrý: o. zrak; → přísl. *ostrovidně (Lid. nov.); → podst. *ostrovidnost, -i ž. (Drda)