osud, -u m. (6. j. -u) 1. (podle ustrnulé dávné mytické představy) nadosobní síla, kt. předem určuje běh lidského života a kt. nelze překonat: podle antických představ vládl nad bohy a lidmi nezměnitelný o. fátum; jisté a pevné jsou o-u kroky, co se má státi, stane se (Erb.); o. byl k němu krutý; ust. spoj. rvát se s o-em; děkovat o-u; rány o-u; ironie o-u 2. sběh, ráz životních okolností a života vůbec, kt. člověk nemůže ovlivnit, často neblahý; úděl, sudba; běh života, jak je utvářen činností člověka i všemi okolnostmi na člověku nezávislými, to, co se s někým, něčím vůbec děje, stalo n. stane: nezměnitelný o.; nastal obrat v jeho o-u; to je o. každé matky; tato práce se stala jeho o-em jeho další život byl s ní těsně spjat (často i k jeho škodě); ponechat něco o-u nestarat se už o to, nezasahovat do toho; expr. potkal je (neblahý) o. neštěstí, pohroma; s tebou je o. trápení; – spojila svůj o. s o-em jeho (v manželství); tehdy se rozhodlo o našem o-u; chtít řídit svůj o.; mít v rukou něčí o.; stát se pánem svého o-u; o. národa, lidstva je v sázce; jaký je o. toho pokusu?; lidé chtěli vždycky znát svůj o. budoucnost; ust. spoj. došlo k tomu hříčkou o-u; O-y dobrého vojáka Švejka dílo Jaroslava Haška 3. zprav. mn. osudy minulé (životní) příhody, minulé události, děje: vyprávěl své o-y; o-y českého divadla; → expr. zdrob. *osudeček, -čku m.: malinké o-y (Mach.)