osvítiti dok. (3. mn. -í, rozk. -sviť, zř. -svěť, trp. -cen) 1. (co) vrhnout na něco světlo, učinit něco jasným, viditelným; osvětlit 2, ozářit: měsíc osvítil náves; zář osvítila tváře; osvícená okna; přen. obličej osvícený radostí; domov osvícený štěstím; láska osvítila její život oblažila, zpříjemnila *2. osvětlit 1: večeřadlo bylo jasně osvíceno (Erb.) 3. poněk. zast. (koho, co) způsobit, aby někdo prohlédl, stal se moudrým; poučit, vzdělat: osvítila ho spásná myšlenka; osvícen šťastným nápadem; zast. v náb. ust. spoj. osvítil ho duch svatý; – my chceme lidi o. (Nov.); osvícení lidu *4. (co) objasnit, vysvětlit, osvětlit: o. názory autorovy (Vrchl.); — ned. osvěcovati