osvědčený (*osvědčilý Ner.) příd. takový, kt. se dobře osvědčil; vyzkoušený, spolehlivý: o. přítel oddaný; o. pracovník zdatný, uznávaný; o-á metoda; o. vzor; o. prostředek; svěřit úkol o-m rukám; → přísl. osvědčeně řidč.: o. líbivé vzory látek; → podst. osvědčenost, -i ž.; — v. též osvědčiti se, osvědčiti