osvoboditi dok. (3. mn. -í, trp. -zen) 1. (koho, co z čeho, †koho, čeho, Tyl; koho, co) vyprostit, vymanit z cizí nadvlády, z cizí moci, učinit svobodným, vrátit někomu svobodu: o. národ, zemi z poroby, z nadvlády nepřítele; boj za osvobození; o. vězně z pout; pracovat pro osvobození vlasti; náš osvobozený stát; o. někoho ze zajetí vysvobodit; o. ptáka z klece; přen. o. verš z pout pravidel (Vrchl.) 2. (koho, co od čeho, z čeho, †čeho, Pal.; koho, co) zbavit něj. (tíživé) povinnosti; zbavit něčeho tísnivého vůbec, učinit volným, svobodným: o. sedláka od roboty; o. od pracovní povinnosti; o. nemocného žáka od tělocviku; o. novostavby od dávek; – o. zemědělce od dřiny; o. práci od vykořisťování; sociální osvobození; moderní osvobozená žena; osvobozená práce; o. z nařknutí; Osvobozené divadlo (za 1. republiky) pokrokové pražské divadlo; Osvobozená domácnost podnik obstarávající někt. práce potřebné v domácnosti; zast. práv. o. obžalovaného zprostit jej rozsudkem obžaloby z trestného činu; — osvoboditi se dok. 1. (z čeho; ~) vyprostit se, vymanit se z cizí nadvlády, z cizí moci, z něj. spoutání, nabýt svobody: Cechové se osvobodili z cizího panství; zajatec se osvobodil (z pout); osvobodila se z jeho objetí; proletariát se osvobodil; přen. slunce se osvobodilo z mraků 2. (od čeho, z čeho; ~) zbavit se něčeho tísnivého; oprostit se, vymanit se: o. se od tísnivých myšlenek; o. se od přežitků; vnitřně se o.; o. se ze svého osudu (Fuč.) — ned. osvobozovati, osvobozovati se