osvojiti si dok. (3. mn. -í) (co) 1. vzít si, získat jako svůj majetek; přivlastnit si, přisvojit si: o. si výtěžek práce jiných; bezprávné osvojení cizího majetku; o. si nějaké právo; babička si srdce svých vnoučátek zcela osvojila (Něm.) 2. přijmout návykem n. naučením za své; navyknout si, naučit se (čemu): o. si pěkné chování; o. si novou metodu; o. si cizí řeč; — osvojiti dok. práv. (koho, 4. p.) přijmout za vlastní; adoptovat: o. dítě; — *osvojiti se dok. (s kým, čím) spřátelit se: není s to "o. se" s nimi (Čap.-Ch.); — ned. osvojovati si, osvojovati