otáčeti ned. (3. mn. -ejí) 1. k otočiti 1-4; točit: o. maso na rožni; o. kolem; o. hůlkou v ruce; vítr otáčí lopatky, lopatkami větrníku; – o. list obracet; – o. vůz, koně; – o. hlavu ke dveřím; o. loď po větru; přen. o. řeč jinam; ♦ ob. už otáčí, začíná o. mění své chování, jednání ap. 2. čast. též obtáčeti k otočiti 5, 6, k obtočiti 1, 2; ovíjet: o. provaz kolem kůlu omotávat, natáčet; o. šálu kolem hlavy ovazovat; – o. si krk šátkem obvazovat; – poněk. zast. zlatý kruh obtáčel paži; břečťan obtáčí strom vine se kolem stromu; — otáčeti se ned. točit se 1. k otočiti se 1-5: o. se před zrcadlem; kolo se otáčí; otáčení kolem osy; Země se otáčí kolem Slunce; o. se v kole tancovat; o. se (čast. točit se) kolem děvčete pobývat často v jeho společnosti, mít o ně zájem; – vůz se otáčí koly vzhůru; – už se otáčí a vrací; o. se za děvčaty, často přen. jevit o ně zájem; – o. se k někomu obličejem, zády; o. se zdvořile k společníkovi; cesta se otáčí vpravo; vítr se otáčí; o. se po větru, přen. být nestálý; měnit často své smýšlení podle vládnoucího směru; – ob. počasí se otáčí mění 2. též kniž. obtáčeti se (kolem, okolo čeho, zast. o koho, co) k otočiti se 6; točit se, vinout se: cesta se otáčí, obtáčí kolem kopce; všecky snahy a touhy o dítě její se otáčely (Svět.) upínaly se k dítěti 3. expr. (~; s čím) čile se pohybovat, čile si vést, počínat, hbitě pracovat; točit se: žena se otáčí kolem plotny, v krámě; ta se umí o.; umět se o. s kosou, s vařečkou ap. sekat, vařit ap. ○ předp. na- se, po-; → nás. *otáčívati, *otáčívati se (o) bez předp.