otáleti (3. mn. -ejí) (*otalovati Herrm., Šmil.) ned. 1. (s čím; ~) nerozhodně odkládat (něj. čin), nepospíchat; váhat (s provedením něčeho), prodlévat: o. s rozhodnutím, se ženěním odkládat je; o. s odchodem; rozloučil se, ale u dveří otálel; učinit něco bez otálení bez odkladu; neotálel promluvit *2. (kde) prodlévat, meškat: o. v ponurých místech (Krásn.) ○ předp. po-, za-; → nás. *otálívati (o) bez předp.