otříti dok. (1. j. -třu, -tru, 3. mn. -třou, -trou, rozk. -tři, min. -třel, trp. -třen, přech. min. -třev) 1. (co) třením po povrchu zbavit nečistoty, vlhkosti, nánosu; utřít, očistit: o. židli prachovkou; o. si brejle; o. (si) nos; o. si ruce o zástěru 2. (co s čeho) třením lehce odstranit s povrchu něčeho; setřít: o. se stolu prach; o. si pot s čela 3. (co oč, o koho) s lehkým tlakem učinit něčím delší pohyb po něčem, lehce přejet: mazlivě otřela tvář o jeho rameno; ♦ o. si o někoho jazyk, jazýček (zhrub. hubu) pomluvit ho; — otřiti se dok. 1. třením se opotřebovat, znehodnotit, narušit, poškodit: lesk zlata se otřel; otřený damašek; přen. ať se podívá do světa, ať se otře nabude životní zkušenosti, protřelosti 2. (oč, o koho) s lehkým tlakem se něčeho, někoho pohybem dotknout: o. se o zeď; pes se mu otřel kolem nohou; přen. o. se o pány přijít s nimi do styku (záměrně); o každého se jen otře každého pomluví; expr. ti se tu jen otřeli pobyli velmi krátce, otočili se; ♦ o chudáka se každý otře (pořek.) nešetrně se ho dotkne 3. častým opakováním zevšednět, ztratit na působivosti, svěžesti: básnický obraz se častým opakováním otřel; — ned. otírati, otírati se