otazník, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) jaz. rozdělovací znaménko kladené na konec přímé otázky: napsat o.; přen. o. v očích tázavý pohled; ♦ to je veliký o. to je nejisté, záhadné; → expr. zdrob. otazníček, -čku m. (6. mn. -čcích, -čkách)