otrava, -y ž. 1. stav, kdy působením někt. látky dochází k chorobným změnám n. i k smrti; otrávení, intoxikace (med.): o. nikotinem, alkoholem, hromadná, těžká o.; podlehnout o-ě houbami; dostat o-u krve; přen. duševní o. otrávenost; jad. fyz. o. reaktoru vznik nežádoucích produktů při štěpení v reaktoru 2. hovor. expr. co působí nudu, znechucení, rozladění; nuda, znechucení: zdvořilostní návštěvy jsou strašná o.; to je o., takový čas; byla s ním děsná o. (Poláč.) 3. poněk. zast. jedovatá látka, jed: číš plná pelyňku a o-y (Zey.); — otrava, -y m. i ž. hovor. expr. kdo otravuje, působí někomu nudu, do omrzení obtěžuje, unavuje: stačí jeden o. a je po klidu; ty o-o jeden!