otrocký příd. k otrok 1. náležející otroku n. otrokům, týkající se otroka n. otroků: o-á pouta; o-á galej; o-é povstání; o. řád 2. jsoucí jako u otroka, připomínající otroka, pokorně poslušný, slepě poslouchající, nepřipouštějící samostatný pohled, kritiku, odpor ap.: o-á povaha služebná; o-á poslušnost, láska; o-é přisluhování bezduché; o-á práce; o. sluha 3. závislý na něčem, přísně se něčeho držící, udělaný přesně podle něčeho: o-é napodobování bezduché; o. překlad; o-á kopie; → přísl. k 2, 3 otrocky: o. uposlechnout; – o. napodobit; o. se držet předlohy; o. věrný překlad; → podst. otrockost, -i ž. řidč.: psovská o.; – o. překladu