otroctví, -í s. 1. stav nesvobody, při kt. je člověk považován za majetek, za věc druhého: prodat, odvléci do o.; zrušení o. 2. stav vyznačující se úplnou nesvobodou, úplnou závislostí na někom, něčem; poddanství, poroba, porobenost, područí, nevolnictví, útlak, útisk, jho: koloniální, kapitalistické, fašistické o.; o. roboty, práce; zbavit se o. předsudků; osvobození ženy od domácího o. (Lenin) otrocké práce