otužilý příd. 1. nepoddávající se působení něčeho, nepodléhající působení něčeho; odolný, zdatný (zvl. tělesně); nedávající na sebe působit (zvl. citově); tvrdý: o. sportovec; o. organismus; sazenice o-á proti mrazu; o-á kleč; – o. válečník; o-é srdce; o. proti malichernostem (Olb.) 2. řidč. (v čem) uvyklý (čemu), zvyklý (nač): o. v bitvách; (dívka) o-á na hrubost kluků (Pujm.); → přísl. *otužile (Heyd.); → podst. otužilost, -i ž.: o. těla