otvor, -u m. prostor vzniklý proražením, přerušením, roztržením něčeho, odstraněním části něčeho, zprav. za něj. účelem; prázdný prostor v něčem, prázdné místo; díra: o. dveřní, okenní; šachetní o.; ušní o.; pozorovací o.; o. pro mince u automatu; – vyhloubit, vysekat, zvětšit o.; zahradit, ucpat o.; bot. o. klový; → zdrob. otvůrek, -rku m. (6. mn. -rcích)