ovál, -u m. (6. j. -u, -e) (z fr.) 1. uzavřená křivka elipsovitého tvaru: nakreslit o.; cesta se táhla v o-u kolem zámku; geom. křivka eliptického tvaru složená z kruhových oblouků 2. kniž. plocha ohraničená touto křivkou; věc elipsovitého tvaru: o. obličeje; o. ramen; → zdrob. oválek, -lku m. (6. mn. -lcích): rty sešpulil do o-u; — oválný, oválový v. t.