ovčín, -a (6. j. -ě), řidč. ovčinec, -nce m. chlév pro ovce: o. u statku; dostat ovečky do o-e (při hře na ovečky a vlky); přen. společenství jedinců svěřených něčí péči, zvl. církev: biskup rozhlédl se po svém o-ci (Vanč.); zajatecký o-c (Hoffm.)