ověnčiti dok. (3. mn. -í) 1. (co, koho) věncem, věnci n. květinami a listy ozdobit: o. si hlavu; o. sál; o. žebřiňák chvojím a kvítím; přen. o. město prapory; o. se zásluhou 2. kniž. (co) ve tvaru věnce, v kruhu dokola kolem něčeho být, něco obklopit: tvář ověnčily kadeře; domek ověnčený břečťanem obrostlý; Čechy ověnčené hradbami hor obklopené