označiti dok. (3. mn. -í) 1. (co čím; co) opatřit značkou, znamením k rozlišení; poznamenat: o. hrob křížkem; los označený číslem l; mít nějak označené husy; o. trať závodu 2. (co, koho) určit, stanovit: jít na označené místo; o. pořadí podle důležitosti; o. viníky; círk. biskup označený bez investitury 3. (koho, co jako koho, co, za koho, co) prohlásit, pojmenovat: o. někoho jako žháře; o. za zrádce; rána byla označena jako těžké zranění; o. za mezník rok 1917; to nelze jinak o. než jako hrubost nazvat 4. řidč. (koho, co) projevit, prozradit (jako význačná známka): klípec na oku mu jej najisto označil (Jir.) 5. řidč. (co) učinit zřejmým, patrným, zjevným; vyznačit: kontury byly příliš označeny (Zey.); *označiti se dok. stát se zřejmým, patrným, zjevným, vyznačit se: vyžilost jeho ještě příkřeji se označila (Šlej.); ned. označovati, označovati se