páka, -y ž. (7. j. pákou, 2. mn. pák) 1. tyč opřená v jednom bodě, užívaná zprav. ke zvedání břemen n. k páčení: pákou vylámat kameny ze zdi; dveře násilím otevřené železnou pákou; ♦ nasadit všechny páky usilovat o něco ze všech sil; fyz. jednoduchý stroj umožňující převod síly: jednozvratná, dvojzvratná p.; rovnoramenná p. 2. součást rozmanitých strojních zařízení: p. u pumpy; ovládací páky; p. na řazení rychlostí; ruční, nožní p.; přehodit páku, přen. změnit něco, jednat jiným způsobem; tech. převodová p. 3. sport. chvat v zápase, při kt. se používá ruky jako páky (ve význ. 1) 4. v kniž. ust. spoj. (hybná) p. (čeho) síla vyvolávající něj. dění, postup kupředu: technika je hybnou pákou průmyslového pokroku; hybná p. dějin ap. rozhodující činitel; čest zůstane vždy silnou pákou hýbající světem a lidmi (Havl.); → zdrob. k 2 páčka, -y ž.: páčky psacího stroje; příd. páčkový: elektr. p. vypínač