páliti ned. (3. mn. -í, rozk. pal) 1. vydávat žár, a tím vyvolávat horko, zprav. nepříjemně působící; žhnout: letní slunce pálí; žhavé uhlí pálí; tváře nemocného dítěte pálily byly rozpálené horečkou 2. (~; koho, 4. p.) být velmi horký, žhavý, a proto při dotyku vzbuzovat pocit horka, zprav. nesnesitelný, bolestivý; přen. (koho, 4. p.; ~) být někomu nepříjemný, působit něčí neklid, duševní bolest ap.; trápit, mrzet: ucho hrnce stojícího na plotně pálí; dej pozor, pálí to!; přen. půda ho tu pálí pod nohama nemá tu stání n. necítí se tu bezpečen; pálí ho peníze v kapse má chuť utrácet; – všechno ho doma pálí; myšlenka na ten čin ho pálila trýznila; pochybnost, nevděk pálí bolí; ♦ co tě nepálí, nehas (přísloví) nezasahuj do toho, po čem ti nic není; to mě nepálí to se mne osobně netýká; pálí (též píchá) ho dobré bydlo bez důvodu začíná být nespokojen se svým hmotným postavením 3. (~; koho, 4. p.) (o něčem působícím z vnějšku) působit, vyvolávat nepříjemný, často žhavě bolestivý, štiplavý, palčivý pocit; (o části těla ap.) palčivě, štiplavě bolet: kopřiva pálí; pepř pálí na jazyku; mráz pálí a štípe; – rána bolí a pálí; oči mě pálí; neos. pálí mě v krku; ♦ pálilo ji to na jazyku měla chuť to říci, ráda by něco poznamenala; med. pálení žáhy palčivý pocit v jícnu a v hltanu (při poruchách trávení) 4. (koho, 4. p.; co komu) ohněm n. něčím rozžhaveným úmyslně bolestivě zraňovat: pálili zločinci bok; pálení, mučení nebylo konce; ♦ p. si prsty (pro někoho, něco, za někoho) účastnit se něčeho, zasahovat do něčeho, a tím si působit nepříjemnosti 5. (co, koho; ~) ohněm n. velkým žárem ničit; spalovat: pálení měst a vesnic vypalování; žoldnéřské vojsko pálilo a loupilo v zemi; nekatolické knihy byly páleny; naši předkové těla zemřelých pálili; pálení kacířů upalování; pálení čarodějnic (dř.) lid. zvyk pálit košťata v podvečer filipojakubský 6. (co) ohněm postupně trávit za jistým účelem (pro světlo, teplo ap.): p. svíčky; dříví k pálení; přen. poněk. zast. p. svíčku, kadidlo (u někoho, někomu) veřejně ho uctívat; ♦ zast. ob. p. svíčku pánubohu i čertu předcházet si obě strany, být obojaký, vypočítavý 7. (co) vyrábět, dělat za pomoci ohně, žáru; upravovat působením ohně, žáru: p. slivovici; p. dřevěné uhlí, vápno; p. cihly; tech. p. kovy řezat plamenem; hut. p. rudu pražit, aby z ní vyprchaly těkavé látky; – p. si vlasy zvlňovat zahřátým želízkem 8. ve spoj. p. oheň zakládat, dělat: děti pálí ohníčky; pálení ohňů (dř.) lid. zvyk v předvečer svátku Jana Křtitele 9. střílet: p. z pušky, z děl; Turci začali do nich z pevnosti p. (Jir.); ozval se povel: Pal!; expr. (v míčových hrách ap.) pal! střel (na branku) 10. ob. expr. utíkat, běžet, upalovat: pálil domů; tak už pal jdi rychle pryč 11. ob. expr. (za kým) projevovat snahu o navázání známosti s někým, namlouvat si někoho: pálí za ní už dlouho; — páliti se ned. 1. zahřívat se přes miru a ničit se; připalovat se: něco se tu pálí; cibulka se už pálí 2. zast. ob. (~; o koho, co, s kým, čím) starat se o někoho, něco (a tím si škodit): měl byste se p. (Baar); nač se o to p. (Hál.); nechtěl se s nimi p. (Svět.) ○ předp. do-, na-, na- se, o-, o- se, od-, po-, po- se, pod-, pro-, pro- se, pře-, pře- se, při-, při- se, roz-, roz- se, s-, s- se, u-, u- se, v-, vy-, vy- se, za-, za- se; dopáliti, dopáliti se, napáliti, napáliti se; → nás. pálívati, pálívati se (o) bez předp.