pánbůh (ob. pánbů, pánbu, pámbů, pámbu) (v projevech náb. úcty ps. též Pánbůh), pánaboha m. (3. j. pánubohu atd.) 1. expr. bůh 1, 2: křesťanský p.; řecký p.; věřit v p-a; dej mu p. věčnou slávu; proč bychom se netěšili, když nám p. zdraví dá? (Sab.); ♦ ob. stál, jak ho p. stvořil nah; nechat, poručit něco, někoho p-u ponechat osudu, nestarat se o něco, o někoho; živila se, jak p. dal příležitostně, všelijak; kdyby si ho raději p. vzal (zast.) kdyby zemřel; ukrádat p-u čas nic nedělat, zahálet; dívat se, hledět p-u do oken (ob.) lenošit, zevlovat; zast. za chudým chodí s pokladničkou p. (Něm.) pomáhá mu; – zast. ob. v pozdravech ap.: požehnej p.; pomáhej p.; p. vás opatruj; dej (vám) p. dobrou noc; zaplat p., naděl p.; pozdrav p., dejž to p. (přání a poděkování při kýchnutí); zaplať p., že jsem už hotova (výraz úlevy); v. též spánembohem; – v příslovích a pořek.: člověk míní, p. mění; všeho do času a p. na věky; p. dal, p. vzal výraz smíření se ztrátou; dal p. kravičku, dá také travičku nějak bylo, nějak bude; p. peče oplatky zlo neujde trestu; – ve zvoláních je výrazem hnutí mysli (nabylo citosl. rázu): chraň p.!; nedej p.!; díky p-u; chvála p-u! panebože, to je krása!; pro p-a!; ob. no pozdrav p.! (vyjadřuje údiv); p. s námi a zlý pryč (v zaklínání); v. též panebože, propánaboha 2. expr. hluboce uctívaná a milovaná (a za nejdokonalejší považovaná) osoba n. uctívaná věc; bůh 2: divadelní p.; byl pro ně p-em; mít někoho za p-a; peníze mu byly p-em; umět něco jako p. velmi dobře 3. vyjadřuje v růz. spojeních zesílení slovesného děje: neudělal jsem to, jak je p. nade mnou; najedli se, až p. bránil velmi mnoho, přes míru, příliš; zast. ob. napovídal toho do p-a (Šmil.) velmi mnoho 4. (ve spoj. se slovesnými tvary jako ví, dá aj.) vyjadřuje nejistotu, odevzdanost, přání: p. ví, kdy to bude; bude to hotové, až p. dá někdy, jednou; dá-li p.; kdyby p. dal a byl už pokoj; to je u p-a, kdy se toho dočkáme; — v. též pánbůhví; → expr. zdrob. pánbíček v. t., *pánbůžek (Čas), nář. pánbožek (Něm., A. Mrš.), -žka m.