pánev, -nve ž. 1. mělká kulatá nádoba, zprav. s dlouhým držadlem, na pečení n. smažení; nádoba na žhavení n. tavení něčeho: železná, hliníková p.; smažit řízky na pánvi; – zast. pánve naplněné hořící smolou (Zey.); tech., hut. nádoba na přemísťování roztaveného kovu n. strusky: licí p.; strusková p.; sklář. sklářská p. otevřená nádoba z žárovzdorného materiálu k tavení sklářského kmene 2. řidč. (u starých děl a pušek) zapalovací jamka na střelný prach (Choch.) 3. zeměp. okrouhlá sníženina zemského povrchu s převážně rovným dnem: Třeboňská p.; geol. mísovitý útvar vzniklý působením tektonických sil (brachysynklinála) n. usazováním mořských n. kontinentálních uloženin v prohlubni zemského povrchu: ostravská p.; – plzeňská p. 4. oblast, v níž jsou ložiska užitkových nerostů: severočeská uhelná p.; ostravská p. zastavuje práci (K. Čap.) osazenstvo dolů; geol., zeměp. rudná, uhelná p.; Ostravsko-karvinská p.; Donecká uhelná p. 5. anat. prstencovitý soubor kostí (kost křížová, kyčelní, sedací a stydká) tvořící oporu dolních (zadních) končetin; dutina pánevní: široká, úzká p.; – velká, malá p. horní, dolní část dutiny pánevní 6. předmět připomínající nějak pánev 1: stroj. ložisková p. hlavní součást kluzného ložiska, v níž je otáčivě uložen čep; stav. taška vzniklá spojením háku a prejzu; → zdrob. pánvice v. t., pánvička v. t.