pátrati ned. 1. (po kom, čem; †co) usilovně hledat, snažit se vyzkoumat, vyzvědět; pídit se, shánět se: p. po ztraceném dítěti; p. po pachateli; všechno pátrání bylo marné; p. po tajemství slídit; p. po příčinách něčeho; počkej, to budu p. (Jir.) 2. poněk. zast. (~; za kým, čím) velmi pozorně se dívat; zírat, hledět: zkoumavými pohledy pátraly (výměnkářky) v davech (Rais); tušil, že za ním pátrám (Čap.-Ch.); mysl. (o zvěři) dávat zrakem pozor ○ předp. do- se, na- se, pro-, vy-, za-; → nás. pátrávati ○ předp. do- se, pro-, vy-