páv, -a m. (z lat.) 1. velký kurovitý pták indického původu s korunkou z peří na hlavě a zprav. (u samců) s dlouhým chvostem: hanl. chodit, nést se jako p. pyšně; je pyšný jako p. velice; přen. hanl. (o pyšném člověku): je to pyšný p., ♦ nosit hlavu jako p. vysoko, pyšně vztyčenou; zool. rod Pavo: p. korunkatý 2. zeměd. pávek 2, pávík 2; → zdrob. pávek, pávík v. t.