píšťala, -y ž. 1. trubicový nástroj k pískání: pastýřská p.; pískat na p-u; parní p-y; kalhoty jak p-y úzké; (děti) jeden menší než druhý, jako p-y u varhan (Něm.); přen. cihlové p-y komínů (H. Dvoř.); ♦ tancovat, skákat podle něčí p-y (čast. píšťalky) jednat podle jeho vůle; fyz. trubice, v níž se foukáním uvádí vzduch do podélného chvění: retná, jazýčková p.; hud. zvučící těleso varhan; (dř.) jednoduchý lid. dechový nástroj; Panova p. syrinx; sklář. trubice k vytváření skleněných polovýrobků foukáním; hut. trubka přivádějící horký vzduch k výfučně 2. hist. (v husitské době) ruční palná zbraň; (v. též pistole I); → zdrob. píšťalka (nář. píštělka Heyd., Čap.-Ch.), -y ž.: p. rozhodčího; otloukat p-y z vrby; dětí jako p-ek (Klost.) mnoho a různě velkých; expr. *píšťalice, -e (Něm., Slád.), píšťalička, -y ž.: otloukej se p-ičko (začátek dět. říkánky); — příd. píšťalkový: p. signál (Bass); tenký p. hlas (Koll.) připomínající zvuk píšťalky