píseň, -sně ž. 1. jednoduchá, zprav. kratší básnická skladba určená ke zpěvu, řidč. k jinému hudebnímu vyjádření; melodie takové skladby: národní, znárodnělá p.; staré duchovní písně; husitské písně; pohřební písně; sborová, masová p.; P. práce mezinárodní dělnická hymna; přen. kniž. skřivánčí p.; velebná p. zvonů; šumivá p. řeky; ust. spoj. labutí p. poslední čin, projev význačného jedince n. jevu; ♦ čí chleba jíš, toho p. zpívej (pořek.) kdo tě platí, tomu služ; zastávej stejné mínění s ním; hud. p. beze slov skladba, zprav. pro klavír, s výraznou zpěvnou melodií 2. báseň (často v názvech básnických sbírek): Nerudovy Písně kosmické; Čelakovského Ohlas písní ruských; P. písní (P. Šalamounova) alegorická kniha Starého zákona, Velepíseň; liter. druh zpěvných básní lyrických n. epických: p. světská, duchovní, lidová, milostná, vojenská, junácká, jarmareční; → zdrob. písnička v. t., expr. *písenka (Slád., Čech), *píseňka (Čech), -y ž.