písmo, -a s. (6. j. -u, -ě, 2. mn. -sem) 1. grafické znaky řeči; soustava takových znaků: hláskové, slabičné p., obrázkové, klínové p.; latinské, řecké p.; hlaholské, cyrilské p.; slepecké p.; hud. notové p. soustava značek k zapisování hudebních zvuků; pošt. telegrafní p. soubor telegrafních značek 2. způsob provedení takových znaků; takové znaky již napsané; rukopis: velikost písma; drobné p.; druh písma; tiskací, hůlkové, okrouhlé francouzské p., stojaté, ležaté p.; tajné p.; malíř písma řemeslník, kt. maluje nápisy (na štíty ap.); kreslič, rytec písma; typy tiskařského písma; navrhovatel (tiskařského) písma; – vybledlé p. starých listin; – úhledné, čitelné p.; školácké p.; poznat něčí p.; znalci písma; ♦ vepsat se zlatým písmem do dějin (kniž.) zasloužit si trvalou paměť; napíšeme to černým písmem (čast. černou křídou) do komína (iron.) nestojí to za zaznamenání n. zapamatování; polygr. znaky z písmoviny n. jiného materiálu určené k zhotovení sazby; kurzívní p.; groteskové p.; bastardní písma; řez písma; odlévat p. 3. kniž. užívání, užití těchto znaků k záznamu jaz. projevu: zachytit písmem písemně; znát, ovládat cizí jazyk slovem i písmem umět jím mluvit i psát; (svědek) by dotvrdil na slově i písmě pravdu (Vrchl.) †4. psaní (jako činnost); umění číst a psát: měšťanům žáci také písmem pomáhali (Wint.); – znalý písma 5. poněk. zast. dopis; obl. přípis, písemnost: p. od hejtmanství (A. Mrš.); našlo se v písmách, že to pole patří vrchnosti (Jir.) v úředních zápisech; má na to p. (Jir.) písemné potvrzení; čítal písma staroslovanská (Vanč.) spisy; skočím si ještě pro písma (Rais) modlitební knížky 6. kniž. Písmo (svaté) bible: P. Starého, Nového zákona; vykládat P.; ♦ zast. ob. věřit někomu (n. něčemu psanému) jako Písmu (svatému) pevně; mluvit jako P. výmluvně, přesvědčivě