pól, -u m. (6. j. -u) (z řec.) 1. točna: severní, jižní p.; výprava k severnímu pólu; přen. stát na opačném pólu mít protichůdné názory; zeměp. průsečík zemské osy s povrchem zeměkoule; p. mrazu (zimy) místo nejnižší teploty na zemském povrchu; hvězd. průsečík světové osy s nebeskou sférou; p. ekliptiky bod vzdálený o 90° od ekliptiky; geom. bod mající význačný vztah ke křivce n. ploše; základní bod polárních souřadnic 2. fyz. magnetický, elektrický p. místo, v kt. je soustředěno magnetické, elektrické množství; kladný, záporný p.; přen. přitahují se jako dva magnetické póly; elektr. konec vývodu elektrického zdroje; část magnetického obvodu strojů