pýcha, -y ž. 1. přílišné sebevědomí, přeceňování sebe, povýšenost plynoucí z přílišné samolibosti; domýšlivost, nadutost, hrdost: selská p.; nadouvat se pýchou; pýchou div nepraskne; ♦ p. předchází pád (přísloví) 2. hrdost, sebevědomí, uspokojení (se sebou n. s něčím): mateřská p.; mluvit s pýchou o své zemi; pociťovat pýchu nad úspěchy 3. osoba n. věc, kterou se někdo pyšní, může chlubit, na kt. je pyšný; chlouba 2: byl pýchou svých učitelů; přijď se na tu pýchu (pět kluků) podívat (Maj.); knihovna je jeho p. 4. řidč. expr. pyšný, nadutý člověk: takovou ženskou si vzal, pýchu nafouklou (Klost.) †5. zpupnost, zpupné, násilné jednání, zvůle: násilí a p. rožmberská (Jir.) †6. okázalost 1, nádhera 1: rouch nevídaná p. (Zey.)