pěna, -y ž. 1. jemné bubliny vytvořené z kapaliny prudkým pohybem, varem, kvašením, plovoucí zprav. na povrchu: bílá p. na prudce tekoucí vodě; p. na čerstvě nadojeném mléce, sklenice piva s hustou pěnou; mýdlová p.; přen. kulturní p. společnosti (Fuč.) výkvět; (o něčem lehounkém, jemném:) bělostná p. krajek; p. třešňových květů; (o něčem méněcenném, málo hodnotném:) co mohl slovy vyjádřit, to zdálo se mu jen bídnou pěnou (Herb.); ♦ být, sedět, mlčet jako p. velmi tiše; fyz. disperzní soustava kapaliny a plynu; odb. hasicí p. 2. sliny u úst n. u huby zvířat, kt. vytryskly při rozčilení, námaze, záchvatech, zpěnění zpoceného zvířete ap.: rozčilenvý mluvil s pěnou u úst; z tlamy (vola) visely chomáče pěny (Rais) 3. co nějak (lehkostí, pórovitostí) připomíná pěnu; kuch. pokrm připravený šleháním: ovocná, šunková p.; miner. mořská p. sépiolit; → expr. zdrob. †pěnka, -y ž. (Jir.); příd. †pěnkový: p-á dýmka (Kosm.) pěnová