pěniti ned. (3. mn. -í) (co) způsobovat, aby se na něčem vytvářela pěna; zpěňovat: vichřice pěnila moře (Zey.); zprav. přen. víno mu pění krev vzrušuje ho; ta slova mu pění krev zlobí ho; — pěniti se, řidč. pěniti ned. vytvářet na sobě pěnu, vydávat ze sebe pěnu, stávat se podobným pěně: voda (se) pěnila pod jezem; vyčichlé pivo nepění; šampaňské víno se pěnilo v číších; lehce pěnící mýdlo; jíška pění; soptil s pěnícími se ústy (Svět.); přen. při tom pomyšlení se mu pění krev, žluč kypí ○ předp. na-, na- se, od-, roz-, vy- (se), vz-, za-, z-; → nás. pěnívati, pěnívati se