pěst, -i, ob. -ě ž. (mn. 1. -i, ob. -ě, 3. -em, -ím, 6. -ech, -ích, 7. -mi, ob. -ěmi) 1. ruka se sevřenými, zaťatými prsty: zatnout ruku v p.; uhodit pěstí do stolu; zdvihat zaťatou p.; vládnout železnou pěstí pevně, brutálně; přen. expr. místo práva vládla p. a zbraň (Šmil.) převaha, násilí; ♦ jednat na svou, na vlastní p. o své vůli, na svůj vrub; hodí se to (k sobě) jako p. na oko vůbec to nepatří k sobě, je to zcela nevhodné 2. bás. ruka: pluh táhne žena, muž jej tlačí pěstí (Klášt.) 3. pancéřová p. (za 2. svět. války) ruční protitanková zbraň používaná Němci 4. stará výšková míra, obyč. k měření koní (asi 10, 5 cm): hnědák vysoký šestnáct pěstí (Jir.); → zdrob. pěstička (*pěstka John), -y ž.