pěstitel, -e m. (pěstitelka, -y ž.) 1. ten, kdo pěstuje rostliny n. se věnuje chovu zvířat: p. zemědělských plodin; p. ovcí, drůbeže 2. kniž. vychovatel, pěstoun 2: žít pod dohledem svých p-ů; její matka a p-ka; p. mládeže (Mach.) učitel 3. poněk. zast. a kniž. kdo se rád, vytrvale a s vážností něčím obírá, něčemu oddává; pěstovatel: p. vědy, umění; přední p-é jazyka; p. sportu