pěstoun, -a m. (pěstounka v. t.) 1. poněk. kniž. osoba přijímající cizí dítě za vlastní a vychovávající je; opatrovník, poručník: (stala se dědičkou) jmění svého p-a (Arb.); Josef, p. Ježíšův 2. poněk. zast. vychovatel: živil se jako p. v šlechtických rodinách; p. mládeže učitel †3. pěstovatel, pěstitel 3: p-i staroslovanštiny (Šaf.) *4. pěstitel rostlin: p. jiřin (Jir.)