přáteliti se ned. (3. mn. -í) 1. též řidč. přáteliti (s kým; ~) přátelsky se stýkat, být někomu přítelem (přítelkyní); kamarádit se, družit se 2: s nikým se nepřátelí; (hoši) přátelili spolu dlouho (Pujm.) 2. řidč. (s čím) sbližovat se, smiřovat se, přivykat (čemu): p. se s myšlenkou, že... (Vach.); — *přáteliti ned. (~; koho s kým, Pekař aj.) přivádět do vztahu přátelství, sbližovat: hudba sbližuje a přátelí (Jir.) ○ předp. roz- se, s-, s- se, zne-, zne- se; → nás. přátelívati (se) (o) bez předp.