přátelský příd. 1. k přítel, k přátelství: p-á dvojice; p. kolektiv; p-á smlouva mezi dvěma státy; poněk. zast. vojsko p-é (Vanč.) spojenecké (op. nepřátelské); mezinár. práv. p-é služby akce něj. státu umožňující zahájit jednání při sporu dvou jiných států; dobré služby; sport. p. zápas, p-é utkání kt. není součástí žádné soutěže 2. mezi přáteli obvyklý, přátelům vlastní; vyjadřující přízeň vůbec, vedený přízní; kamarádský, družný: p-é prostředí; p. styk, poměr; p. stisk ruky; – p-á rada, služba, pomoc nezištná; p-á beseda; z p-ch dopisů Boženy Němcové přátelům; jednat po p-u; p. tón vlídný, laskavý, důvěrný; být (k někomu) p. (Rais aj.) přívětivý, laskavý; p-á ironie; p-é rýpnutí 3. zast. a nář. určený pro (nejbližší) příbuzné, příbuzenský: v neděli po svatbě strojili "p. oběd" (Baar); p. stůl (na svatbě) (Nov.); — zpodst. přátelský, -ého m. (přátelská, -é ž.) zast. a nář. příbuzný: náš jediný p. (Jir.); nakládala s ní jako s chudou p-ou (Tyl); → přísl. k 1, 2 přátelsky: znali se s ním p. (Jir.) důvěrně; – být někomu p. oddán; p. někomu domlouvat; srdečně, p. vítat; p. se usmívat vlídně, laskavě; → podst. přátelskost, -i ž. řidč. přátelství; projev přátelství: v jeho pohledu zasvítila taškářská p. (Šim.)