příčina, -y ž. 1. (čeho) to, co něco způsobilo, co má za následek vznik něčeho: p. nemoci, smrti, neštěstí, sporů původ; být p-ou všeho zla; filos. jev, děj, kt. předchází a je nutně následován jiným, tj. je s následkem spojen příčinnou souvislostí; jaz. příslovečné určení p-y 2. (k čemu) důvod 1, pohnutka: mít (nemít) p-u k hněvu; vyložit p-u svého jednání; dát, zavdat p-u k hádce; mít k něčemu p-u; pro tu p-u, kniž. z té p-y, zast. za tou p-ou proto 3. často méně vhodně v platnosti předl. za p-ou (čeho) pro, kvůli: zavřeno za p-ou nemoci; za p-ou studia odjel do ciziny za účelem †4. věc, záležitost: v každé p-ě (Her.); v p-ě kulturní (Mrš.); v té p-ě (Goll) v té věci, co se toho týče 5. výr. (v pekařství) vyzrálý kvas, ke kt. se přidá všechna voda určená pro chlebové těsto a menší část mouky 6. mysl. místo, hustá léč v lese, v níž se zvěř ráda zdržuje; → expr. zdrob. příčinka, -y ž. (Ner.)