příčiti se ned. (3. mn. -í, rozk. přič) 1. řidč. ležet napříč, pokládat se napříč; vzpřičovat se: kořeny se v zemi příčily; trámy se příčí; sousto se mi v krku příčilo (Tyl) 2. (čemu, proti čemu; ~) stavět se na odpor; vzpírat se, bránit se: p. se vůli rodičů zpěčovat se; kůň se příčil při strojení (Jir.); všecko se v ní příčilo proti rozkazu 3. (čemu, komu; *s čím) být v rozporu (s čím); odporovat 2 (čemu): každá špatnost se příčila jeho povaze; příčí se zdravému rozumu, jeho zásadám; to se mi příčí je mi protivné; život řeholnický se s jeho přesvědčením příčil (Havl.); — *příčiti ned. (co) pokládat napříč, křížem, vzpřičovat: p. ruce (Heyd.); vší silou začal jej (kmen) p. do paseky (Vrba) ○ předp. na-, na- se, vz-, vz- se