příčka, -y ž. (2. mn. -ček) 1. součást něj. zařízení, kt. spojuje napříč dvě postranní části n. slouží k podepření, vyztužení něčeho: kánoe s jednou n. dvěma p-mi; příčky kola; p. žebříku příčel 1; železné příčky postýlky 2. stěna rozdělující něj. prostor: dřevěná, zděná p.; stav. nenosná stěna rozdělující prostory mezi nosnými zdmi: rabicová, dělicí, požární p. 3. geom. přímka n. úsečka ve vztahu k jiným geometrickým útvarům