příčný, poněk. zast. příční příd. jsoucí n. ležící napříč, přespříč, křížem: p-ý, p-í (Arb.) trám; p-á ulice; p-í chodbička (Ner.); tech. p-ý klín, průřez; zeměměř. p-é měřítko k měření délek; stav. p-á zeď nosná, vedená kolmo ke směru podélných zdí (rozl. od příčka); p-ý nosník probíhající napříč konstrukcí, příčník; anat. p-ý sval složený ze snopců probíhajících napříč; med. p-á poloha (plodu) při kt. je podélná osa plodu napříč podélné ose dělohy; horn. p-é dobývání, větrání vedené kolmo na směr ložiska, napříč ložiskem, diagonální; p-á chodba diagonála, příčna 3; biol. p-é štěpení chromozómů; fyz. p-é vlnění při kt. kmity probíhají kolmo na směr šíření, transverzální; → přísl. příčně: položit prkno p. napříč; anat. p. pruhované svalstvo; → podst. příčnost v. t.