příchuť (†přichut Jg., Ner, aj.), -ti ž. (mn. 1., 4. -i, 3. -ím, 6. -ích, 7. -ěmi) 1. vedlejší chuť, chuť po něčem, často nenáležitá a nepříjemná, pachuť 1: voda bez zápachu a p-i; trpká, kyselá p. vína; přen. scéna v něm zanechala p. zklamání a trpkosti; řeč s p-í posměchu; slovo s hanlivou p-í zabarvením 2. přísada do potravin a nápojů dodávající jim urč. chuti: citrónová, rumová p. do těsta; minerálka s p-í †3. osobní záliba, koníček 2: snášet cizí p-ě (E. Jel.)