příkaz, -u m. (6. j. -u, -e) autoritativní vybídnutí k vykonání něčeho; nařízení, rozkaz: dát p.; nedbat p-u; plnit p-y; pracovní p.; přen. p-y vlasti (Mach.); p. nové doby; práv. smlouva, kt. se příkazník (mandatář) zavazuje obstarat pro příkazce (mandanta) něj. záležitost n. provést jinou činnost, příkazní smlouva